Běžně české školy zařazují tento předmět od šesté třídy. Na druhém stupni přibývá mnoho užitečných předmětů a občanská výchova je jedním z nich. Na základní škole jednodušší formou vysvětluje fungování státu, základy právního systému, ale také například otázky slušného chování a etiky.
Dříve se výuka předmětu občanská výchova lišila. Právě díky změnám výuky se však občanská výchova stala oblíbenou.
Objevují se však i protiargumenty, že jde o zbytečný předmět, který jen žáky drží déle ve škole. Skutečně tomu tak není, protože jim dá do života mnohé potřebné poznatky. Naučí je například jednat s úřady, znát svá práva a povinnosti v rámci právního systému. Pochopí díky nim problematiku duševního či fyzického vlastnictví, půjčky, hypotéky a zákony. Důležité jsou také pravidla stolování a chování ve společnosti.
To vše navíc činí zábavnou formou, kdy učitel často nechá žáky pracovat na projektech. Také výklad bývá interaktivní. Učitel může pouštět videa shrnující problematiku, popřípadě s žáky na dané téma diskutovat. Dobrou formou výuky se jeví i individuální aktuality. Naučí žáky mluvit před větším kolektivem a získají tak sebevědomí při vystupování na veřejnosti. Tyto schopnosti pak využijí u maturity a na pracovních pohovorech.
Po základní škole na občanskou výchovu navazuje předmět základy společenských věd. Vyučuje se většinou na gymnáziích a nejedná se o doslovného nástupce občanské výchovy. Jednak zabrušuje do odvětví sociologie, psychologie, filosofie a ekonomie a také se více ponořuje do hloubky. Víceméně je ale ekvivalentem tohoto předmětu. A zastává snad ještě důležitější roli.
Zde se totiž rozvíjejí znalosti získané na základní škole. Přibývá učiva a jeho komplexity, nicméně látka bývá většinou zajímavá. Studenti navíc tyto znalosti využívají při studiu humanitních předmětů a nejen tam. Opět zde platí, že získané znalosti jim pomáhají i v každodenním životě. Především problémy psychologie a práva jim mohou pomoci se lépe orientovat v mezilidských vztazích a problémech s úřady nebo institucemi.